Smích i slzy provázely nedělní odpoledne v Domoradovicích, kde se uskutečnilo již tradiční vodění medvěda. Ten prošel v doprovodu masek vesnicí a dům od domu vyzval místní obyvatele za zvuku harmoniky k závěrečnému tanci před nadcházejícím postním obdobím. V průvodu se objevila spolu s ním různorodá stvoření a pohádkové bytosti – Mach a Šebestová, malá policistka, kozel, vodník, krajánek, babky a princezny, čerti. To je jen malý výčet z více jak třiceti masek. A pohostinní obyvatelé Domoradovic je všechny přivítali, občerstvili a s medvěděm si zatančili.
V kulturním domě průvod svou cestu završil. Všichni hosté si mohli pochutnat na domácích buchetkách a čerstvé smaženici. Poprvé v historii Domoradovic jsme si pak všichni společně poplakali při pochování basy, které bylo výjimečné nejen svou premiérou, ale také účastí a zapojením všech místních spolků – seniorů, maminek, hasičů, cyklistů, pinecářů a junáků. Atmosféru i herecké výkony účastníků pochování basy lze jen stěží popsat, snad ji alespoň částečně přiblíží pořízená fotodokumentace. Z celého srdce všem děkujeme a těšíme se zase v příštím roce.
V sobotu 1. února 2020 se uskutečnil již 18. ročník turnaje ve stolním tenise PINEC – CUP v Domoradovicích. 10 borců, kteří se tomuto sportu věnují aktivně, si to rozdalo v soutěži o hlavní cenu – a to náš populární putovní pohár. Dalších 5 hráčů, hrajících rekreačně, svedlo neméně urputné a napínavé zápasy ve své skupině. Zúčastnily se i 4 děti, které si to rozdaly mezi sebou na podiu našeho kulturního domu. A pořadí bylo následující: 1. místo Klára Kowalová, 2. místo Sofie Kowalová, 3. místo Nela Kowalová, 4. místo Veronika Brandejsová. Skupina amatérů dopadla následovně: 1. místo Jaromír Vícha, 2. místo Martin Kowal, 3. místo Petr Šustek. V hlavní skupině porazil v boji o 3. místo Martin Sucháček z Opavy Michala Šustka 3:2 na sety. Do finále se probojovali Roman Lysák a Václav Šustek. Po velkém boji vyhrál Roman Lysák 3:2 na sety a mohl tedy opět po 7 letech zvednout nad hlavu pohár pro vítěze! V závěrečném kolotoči, kde se hraje s čímkoliv, co kdo najde, si zahráli skoro všichni včetně diváků; a vyhrála Klára Kowalová.
Je třeba pochválit naše důchodce z Domo – Seno, kteří se také zúčastnili a s velkým zápalem se pustili do bojů za zelenými stoly. Zkusili si i čtyřhru, za což byli náležitě odměněni. Ještě dlouho do noci se zápasy rozebíraly a nyní už se budeme těšit na další ročník.
Jako již tradičně, také letos poslední lednová sobota 25.1.2020 patřila Hasičskému plesu.
Kolem sedmé hodiny večerní se do slavnostně vyzdobeného sálu začali scházet první hosté, na které čekal na uvítanou welcome drink. Rádi jsme u nás opět přivítali bratry hasiče spřátelených sborů z Bělovsi a Horní Rožínky. Po usazení všech příchozích byl ples zahájen a vzápětí se parket začal plnit tančícími páry. K tanci a poslechu během celého večera hrála skupina Duo Echoes, která k nám zavítala již po několikáté…. Kdo měl chuť si mírně zasoutěžit, mohl se zapojit do tzv. „pomerančového“ tance.
V provozu byl také náš „pekelný“ bar a ani o hladu naši hosté nebyli. Podával se široko daleko vyhlášený „damadrovský“ gulášek nebo grilovaný kuřecí plátek s brambory a smetanovo-bylinkovou omáčkou. Po půlnoci nadešel čas losování tomboly. Věříme, že nikdo neodešel s prázdnou.
Děkujeme vám všem, že jste nám pomohli vytvořit krásnou atmosféru a že jsme se opět mohli přiblížit k magické hranici bezmála 200 návštěvníků. Věříme, že jste se dobře bavili a ples si užili tak jako my. Na všechny se budeme těšit opět poslední sobotu v lednu 2021!
Děkujeme také všem našim sponzorům za jejich přízeň, peněžní či věcné dary do tomboly.
Rozhledna Velká Čantoryje
Ani v letošním roce nemohla chybět v našem bikerském kalendáři tradiční podzimní Tour de Beskydy v termínu od 13 do 15. září. Bohužel letos bylo z různých důvodů více omluvenek než účastníků a dokonce poprvé v historii chyběl i samotný pjeceda. Pod křídla si tak celou Tour vzal náměstek. Letošní sestava: náměstek, kronikář, zástupce pokladníka Kája, zdravotník a designér.
1.etapa: na kolech: Domo-Opava, vlakem Opava-Bystřice, na kolech: Bystřice-Nýdek-Velká Čantoryje-Malý a Velký Sošov, Malý a Velký Stožek-Písek-chata Studeničné
Hned úvodní etapa byla královská jelikož všichni měli dost sil a většina nevěděla do čeho jde. Tradiční brzké stávání a odjezd na vlak jsme všichni zvládli a i občerstvení ve vlaku bylo kupodivu velmi kvalitní. I proto byl rozjezd z Bystřice pro některé dosti náročný. V podstatě od prvních kilometrů nás čekalo velmi náročné stoupání na Velkou Čantoryji (995 m.n.m.) se kterým si nejlépe poradil zřejmě ve formě jedoucí Kája, který za sebou nechal i Lukáše a Romana. Po drobném občerstvení na vrcholu nás čekal velmi náročný technický sjezd který postupně neustáli Kovis, Kája, Konva ani Roman. Zvláště Kovisovo akrobatické představení před zraky zbytku týmu nenechalo nikoho bez úsměvu. Roman si pak i podruhé ustlal na našem oblíbeném místě nad Bahencem. Bohužel jak moc nám bude chybět pjeceda jsme se přesvědčili už první den, kdy náměstkův orientační smysl nebyl na tak vysoké úrovni a my museli mnohokrát svá kola tahat na zádech za což si vyslechl nemálo poznámek. Nakonec jsme ale všichni dorazili ve zdraví na chatu Studeničné, kde nás čekalo nepříliš pohodlné ubytování pod střechou.
Statistiky dne: najeto 65 km, nastoupáno 1334 výškových metrů
2.etapa: Studeničné-Mosty u Jablunkova-Skalka-Severka-Muřinkový vrch-Čuboňov-Uhorská-Vrchpredmier-chata Doroťanka
Druhý den se od nás odloučil i Kája a my pokračovali sjezdem do Mostů a pak už vstříc dalšímu stoupání na chatu Skalka. Tam jsme bohužel zjistili, že je chata zavřená a tak jsme občerstvení dali až na Severce. Poté nás čekala asi nejkrásnější část celé Tour, kdy jsme se po slovenské straně vydali vstříc Muřinkovému vrchu. Uvítaly nás nádherné výhledy na Malou Fatru a velice příjemná cesta takřka po vrstevnici. Po krátkém odpočinku na Muřinkovém vrchu jsme se vydali na nám dobře známý trailový úsek vedoucí až na Bílý Kříž. O to větší překvapení pro nás bylo, když v polovině náměstek rozhodl, že odbočíme na neznámou cestu, která se po pár chvílích stala opět nesjízdnou a tak jsme opět tlačili…Nakonec jsme za odměnu dostali dlouhý sjezd až na Vrchpredmier. Zde po špatných zkušenostech s plánováním náměstka bylo rozhodnuto, že etapu raději zkrátíme a vydali jsme se vstříc našemu ubytování na Doroťance. Zde pak náměstek utopil svůj žal ve zlatavém moku…
Statistiky dne: najeto 30 km, nastoupáno 950 výškových metrů
3.etapa: na kolech: Doroťanka-Bílý Kříž-v.n. Šance-Frýdlant n.O., vlakem Frýdlant-Opava, na kolech Opava-Domo
Poslední den už jsme se všichni těšili domů za rodinami a tak etapa byla vedena pouze jako sjezd z chaty k vodní nádrži Šance a pak po cyklotrase až na vlak do Frýdlantu. Na závěr musíme opět konstatovat, že počasí vyšlo náramně a my si Tour užili jak se sluší a patří. Už vyhlížíme příští rok, kdy se k nám opět snad připojí i další členové a hlavně pjeceda, který tolik chyběl při navigaci…
Statistiky dne: najeto 44 km, nastoupáno 420 výškových metrů
