Obec Domoradovice

Pro letošní tour DBT jsme se rozhodli pokořit nejvyší pohoří ČR a to Krkonoše v termínu  17-21.6. 2020.

Naplánovano bylo strávit dvě noci ve Špindlu a dvě v Peci pod Sněžkou s maximální účastí obou týmu A+B.  Sestava „A“: Pjeceda a Rostik,  „B“ od 1. dne: Náměstek, Kája , Gargo, Konva , Kovis , od 3. dne: Lukáš a Marek.

Pro odvoz muselo být zajištěno hasičské auto s vozíkem, jelikož ČD měly v té době stále vypravený pouze omezený počet vlaků.

Příjezd na penzion Alenka v Labské. Už samotný příjezd k penzionu naznačoval pořádné kopce, když i Vivaro muselo jet na 1. převodový stupeň. Odpoledne již vyrážíme na kolech zdolat Medvědín (1235 m.n.m.), kde byly opravdu parádní výhledy. Pak sjezdem okolo Labského dolu do Špindlerova mlýna a vzhůru na Špindlerovou boudu ,Petrovy boudy a Davidovy boudy, kde ve sjezdu nezvladá své nové „celopéro“ Kovis a padá k zemi, naštěstí bez úhony. Další sjezd od Medvědí boudy je již v pohodě. Do večera zbývá ještě trochu času, tak jedeme ještě údolím Bílého Labe k boudě U Bílého Labe na občerstvení a pak zpět do Špindlu a na penzion. První den se vyvedl jak počasím tak i bajkováním!

Byla naplánovaná první horská etapa a to výjezd na Labskou Boudu.  Začínáme stoupat z Horních Míseček přes Zlaté navrší a Vrbatovu Boudu až na Labskou boudu. Po příjezdu k mohyle Hanče a Vrbaty se začíná počasí kazit a omezuje výhledy, nicméně pokračujeme dál do cíle na Labskou boudu. Zpáteční cesta je stejná, ale již v jemném deštíku. Po příjezdu do Horních Míseček se musíme již schovat do Jilemnické boudy, je zrovna čas oběda, tak nám to moc nevadí. Po obědě se odděluje „B“ tým a směřuje na další kopec k horské boudě Dvoračky a sjezdem na Rezek a přes Rovinku zpět na penzion. „A“ tým si vyjíždí ze Špindlu na Hromovku a okolo Labské přehrady zpět na penzion.

Statistiky dne: najeto 50km 

Ranní počasí nevěstí nic moc hezkého, ale zatím neprší a tak tedy vyrážíme. Rostík přejíždí autem do Pece a cestou ve Strážném vyloží Pjecedu pod stoupáním na Luční boudu. Zbytek týmu vyráží ze Špindlu do sv. Petra a vyjíždí na Přední Planinu a sjezdem do Strážného, kde se opět přidávají k Pjecedovi. Silnice až k Dvorské boudě stále stoupá. Přidává se mlha a mrholí, oblékáme pláštěnky, následuje chalupa na Rozcestí, Výrovka a nejvyšší místo kam lze legálně v ČR dojet na kole je kaplička-památník obětem hor ve výšce 1509 m (jenom o 18 m výše než Praděd), zde bývají pěkné výhledy na Luční boudu a Sněžku, ale dnes není vidět dál než na 50 m. Následuje občerstvení na samotné Luční boudě. Zde se poprvé setkávají s Lukášem, který mezitím stihl dorazit s Markem vlakem do Kunčič nad Labem a odtud oba jeli po ose na Luční boudu.  Z Luční boudy pak zpět na Výrovku, kde se všichni potkávají i s Markem. Po dalším posilnění sjezdem do Pece, kde nás čeká poslední náročné stoupání k Žižkově Boudě k dalšímu noclehu.

Sobota ráno opět prší, ale tři skalní bajkery (Romana, Káju a Lukáše) to neodrazuje a vyrážejí, ostatní vyčkávají až do oběda, kde z okna boudy sledují silniční závod kol „Krakonošův cyklomaraton“. Po obědě taky vyrážejí směr Černá hora do výšky 1299 m, kde není opět nic vidět díky husté mlze. A tak se obrací a jedou zpět. Nejdříve asfaltovým sjezdem do poloviny sjezdovky, bohužel někde vzadu se opožďuje Kovis a tak tedy na něj čekáme. Ten nás posléze zahlédne pod sjezdovkou a říká si, že když to sjeli ostatní – sjedu tu sjezdovku taky, ale neví , že my jsme to objeli po asfaltu. Tak se tedy vydal přímo dolů a po 20 m jízdy samozřejmě prudký svah nezvládá a padá. Trvá mu chvíli než  zjistí škody – upadlé sedlo a prasklá přilba, naštěstí na zdraví nic, a tak mohl pokračovat dál. Mezitím se skalní bajkeři dostali přes Černou horu do Janských lázní a pak nádhernou vrstevnicovou objížďkou kolem Světlé hory zpět na Pražskou boudu, kde se všichni zase sjíždíme a rozebíráme podrobně Kovisovou příhodu. Nakonec už jenom sjezd na Žižkovou boudu na poslední nocleh.

Už jen naložení kol a bagáže, krátká procházka Pecí a odjezd domů. 

Závěr: opět se potvrzuje staré známé přísloví „roky neom*dáš „a tak se tato tour řadí mezi hodně náročné. Přesto ale byla krásná. Snad se zde někdy vrátíme…