V pondělí 28.května 2012 se obcí roznesla zpráva o skonu našeho 3. nejstaršího člena pana Karla Černína. Poslední rozloučení s ním se uskutečnilo v kostele svatého Antonína v Melči v pátel 1. června za účasti delegace sboru. Prokázali jsme mu poslední službu tím, že skupina nosičů ve slavnostních uniformách přenesla jeho rakev z kostela k místu posledního odpočinku na hřbitově v Melči.
Pan Karel Černín opustil tento svět ve svých nedožitých 83 letech. I když jsme věděli, že se v posledních letech potýká s nemocí, nikdo netušil, že jeho život skončí za tak dramatických okolností.
Pan Karel Černín byl po celý život zapřažen do těžké manuální práce v zemědělství, v lesnictví a dokonce i v hornictví. Neopomenutelná byla také jeho láska k hudbě. Naučil se hrát na trubku a aktivně působil v několika tanečních kapelách. Práce, kterou vykonával mnohdy v nepříznivých klimatických podmínkách, se jistě podepsala v jeho pokročilejším věku na jeho zdraví. Narodil se v Domoradovicích 24. července roku 1929, jako čtvrtý syn do zemědělské rodiny s pěti dětmi. A to předurčilo celý jeho další život. Když ukončil povinnou školní docházku, vrátil se z vojny, převzal po svém otci jejich malé hospodářství. V roce 1950 se oženil s Květoslavou Vladařovou. Jejich manželství tak trvalo bezmála 62 let. Vychovali a připravili spolu na život 2 syny – Jaromíra a Zdeňka a dceru Janu.
Jejich malé hospodářství nemohlo rodinu uživit, a tak jako mnozí další ve vesnici přijal práci v papírnách v Žimrovicích, posléze u firmy Baraba, která budovala vodovodní přivaděč z Kružberské přehrady do Ostravy, kde pracoval až do skončení stavby. Po té začal pracovat v místním JZD traktorista a opravář. Následovalo zaměstnání v břidlicovém dole v Zálužné, kde dojížděl za každého počasí i v zimních měsících denně na motorce. Svou pracovní kariéru ukončil v podniku Státní lesy, kde pracoval nejprve jako traktorista při těžbě dřeva a posléze v lesní školce v Hradci nad Moravicí. Všichni jeho zaměstnavatelé plně využívali jeho mimořádnou zručnost při práci se stroji a při jejich opravách. Též jeho mimořádné pracovní nasazení, když nehleděl na čas, aby práce byla hotova.
V roce 1956 se stal členem sboru dobrovolných hasičů a zde vykonával funkci strojníka. Byl pověřen péčí o stříkačku PS 16, kterou byl sbor vybaven po vyřazení staré ruční stříkačky. Bylo to tehdy těžké, neboť sbor nedisponoval žádným dopravním prostředkem, za který by bylo možno stříkačku připojit a dojet k požáru. Předpokládalo se, že v případě potřeby poskytne JZD traktor. A to někdy nebylo možné a tehdy šlo i život. V roce 1961 uhodil blesk do stodoly na usedlosti pana Josefa Straka a zapálil ji. Když se začali sbíhat hasiči, viděli, že s kopce běží Karel Černín a Janem Jaškem zapřažení do stříkačky a běželi s ní k ohni. Těžká stříkačka je tlačila a oni jen s vypětím všech sil s ní zatočili do ulice k Aloisi Jaškovi, kde ji ustavili ke studni. Za nimi teprve přiběhli ostatní hasiči, natáhli hadice a mohlo se zahájit hašení. Bylo to těžké období, ale pan Karel Černín to vždy bral jako svou osobní povinnost. Za svou hasičskou činnost byl oceněn čestnými uznáními sboru, okresního výboru a medilí Za příkladnou práci. V roce 2004 obdržel čestnou stužku k 50-ti letému členství ve sboru.
Když pak skončila jeho aktivní činnost ve sboru, vždy byl připraven přispět svou radou, a když bylo potřeba i přiložit ruku k dílu.
Věnujme mu alespoň tichou vzpomínku.
